Zajímám se o očkování 11 let. Začínala jsem v USA a veškeré informace jsem pracně přijímala v angličtině, což pro mě nebylo úplně snadné. Moc toho na internetu v českém jazyce nebylo. Po příjezdu do Čech jsem začala pátrat po literatuře, která je přeložena do češtiny nebo slovenštiny. Můžu říct, že jsem přečetla vše, co bylo česky nebo slovensky dostupné. Občas se mi z toho zatočila hlava, ale posedlost vědět víc mě nezastavila. Na nějaký čas jsem i toto téma vypustila z hlavy, pomohlo mi to.
Tohle je ale moje cesta. Každý má tu svou. Někdo se setkal s vážnými vedlejšími účinky po očkování, někdo zase s nemocí, proti které se očkuje, a proto rozumím, že každý má jinou tendenci vnímat tuto problematiku. Někdo je založený tak, že nemoci vnímá jako strašák a bojí se jich, někdo vnímá nemoc jako něco přirozeného, co k životu patří a má to svůj očistný důvod. Hledala jsem v hlavě nějaké argumenty, o kterých jsem se chtěla zmínit. Ale mnohé už bylo napsáno. Vlastně každý z vás má nějaké svoje argumenty. Já jich tedy mám v hlavě víc než dost Ale cítím, že o nich nemá smysl psát, proč někoho opakovat? Kdo má pochybnosti a chce, informace dohledá.
Kolektivní imunita
Přesto bych se ráda selským rozumem zamyslela nad tím, že kolektivní imunita je mýtus, a tudíž nemoci, proti kterým se očkuje, jsou strašák.
Říká se, že proočkovanost v populaci by neměla klesnout snad pod 90% (četla jsem i 85%, berte čísla orientačně), jinak by se mohly začít šířit infekční nemoci. Z veřejné databáze ČSÚ jsem se dozvěděla, že podíl dětí od 0-14 let na celkový počet obyvatel v ČR činí cca 17%. I těchto 17% dětí nemůžou zaručit 100% protilátek, vakcíny prostě nejsou 100%, některé děti nejsou očkované, apod. Jsou mezi námi i tací, co ty nemoci prodělali a mají v sobě doživotně protilátky. Kolik jich ale je? Mezi 11.-13. rokem dochází k poslednímu povinnému přeočkování na některé nemoci (záškrt, který se již dlouho nevyskytuje vůbec, tetanus, kterým neohrozíte druhé, dětská obrna, výskyt minimální , spíš žádný a černý kašel). Říká se, že očkování má účinek v tvorbě protilátek 10-15 let. Já se dočetla v příbalovém letáku 7 let. I kdyby těch 10 let!!!
Tudíž dnešní mládež po 20. roce má minimum protilátek, spíše žádné. Co generace 30letých, 40letých, 50letých? Co senioři? Myslíte, že se tyto věkové kategorie podílejí na kolektivní imunitě nemocí, proti kterým očkujeme naše děti???
Když to přeženu a hodně nafouknu, možná 30% lidí v naší populaci má nějaké protilátky proti těmto nemocem. Co ostatní? Jakto, že už neumřeli? Jsou snad přenašeči? Máme se jich bát? Nějak nemůžu pochopit smysl tolik vynucované kolektivní imunity. Onemocnět může neočkovaný i očkovaný. Význam protilátek, uměle vytvořených vakcinací, je možná jiný, než si myslíme. Možná vůbec nezáleží na množství protilátek, ale na stavu našeho imunitního systému za našich podmínek v 21. století.
Věděli jste?
Věděli jste, že protilátky se většinou tvoří až po prodělané infekci? Že nejprve záleží na buněčné imunitě, která je právě potlačována vakcinací ve prospěch humorální imunity (což je 2. část imunitního systému, která je vakcinací stimulovaná)? Tady dochází imunizací k nerovnováze těchto 2 složek imunitního systému. Snad právě proto je tolik oslabená imunita a časté infekty.
Teď se hodí citovat MUDr. Elekovou:
„Skutečný mechanismus, kterým vakcíny zajišťují „ imunitu“ vůči nemoci, je potlačení schopnosti očkovaného akutně reagovat na infekci a vyprodukovat klasické příznaky nemoci. Očkování nemá absolutně žádný vliv na výskyt původců nemoci v ekosystému, protože jim umožňuje přežívat v nebránících se hostitelích“.
Proč se bojíme nemocí virového původu, které můžou zmutovat? Většina populace, a mezi nimi mnozí zdravotníci včetně lékařů, neakceptují očkování proti chřipce. Ví proč. Proč se bojíme běžných dětských nemocí virového původu??? Proč proti nim ze strachu očkujeme své děti?
Jaký je rozdíl mezi nemocemi, které očkujeme povinně a nepovinně? Je tam vůbec nějaký?
Každá nemoc může mít u člověka lehký, ale i těžký průběh. Je to dáno zdatností imunitního systému, nikoliv očkováním. Tu nemoc může dostat neočkovaný i očkovaný jedinec. Nemůžu stále najít smysl očkování. Snad jen pro mou vytvořenou iluzi a jistotu. Existuje v životě nějaká jistota? Já tvrdím, že ne. Nemáte jistotu v ničem, ve vztazích, ve zdraví, v existenci, … Takže já nevsázím na „jistotu“, nýbrž na mechanismy, které se podílejí na momentálním stavu harmonického bytí, jistoty života.
Z dat státního zdravotního ústavu
Úvah bylo dost a teď trocha faktů, které možná posílí úvahu.
Z dat státního zdravotního ústavu jsem si vytáhla pár dat pro rok 2013:
Úmrtí na:
Imunologické testy
Pokud se přesto rozhodnete očkovat své dítě, nechte mu udělat imunologické testy, které vyvrátí imunodefekt, třeba i dočasný. V tomto případě se téměř vždy očkování negativně projeví na zdravotním stavu. V opačném případě vnímám vakcinaci jako ruskou ruletu v hazardu se zdravím, neboť mi očkování nepřinese jistotu pevného zdraví, spíše určité riziko nějakého poškození.
Posuďte sami a vyhodnoťte přínosy očkování.
Tohle je ale moje cesta. Každý má tu svou. Někdo se setkal s vážnými vedlejšími účinky po očkování, někdo zase s nemocí, proti které se očkuje, a proto rozumím, že každý má jinou tendenci vnímat tuto problematiku. Někdo je založený tak, že nemoci vnímá jako strašák a bojí se jich, někdo vnímá nemoc jako něco přirozeného, co k životu patří a má to svůj očistný důvod. Hledala jsem v hlavě nějaké argumenty, o kterých jsem se chtěla zmínit. Ale mnohé už bylo napsáno. Vlastně každý z vás má nějaké svoje argumenty. Já jich tedy mám v hlavě víc než dost Ale cítím, že o nich nemá smysl psát, proč někoho opakovat? Kdo má pochybnosti a chce, informace dohledá.
Kolektivní imunita
Přesto bych se ráda selským rozumem zamyslela nad tím, že kolektivní imunita je mýtus, a tudíž nemoci, proti kterým se očkuje, jsou strašák.
Říká se, že proočkovanost v populaci by neměla klesnout snad pod 90% (četla jsem i 85%, berte čísla orientačně), jinak by se mohly začít šířit infekční nemoci. Z veřejné databáze ČSÚ jsem se dozvěděla, že podíl dětí od 0-14 let na celkový počet obyvatel v ČR činí cca 17%. I těchto 17% dětí nemůžou zaručit 100% protilátek, vakcíny prostě nejsou 100%, některé děti nejsou očkované, apod. Jsou mezi námi i tací, co ty nemoci prodělali a mají v sobě doživotně protilátky. Kolik jich ale je? Mezi 11.-13. rokem dochází k poslednímu povinnému přeočkování na některé nemoci (záškrt, který se již dlouho nevyskytuje vůbec, tetanus, kterým neohrozíte druhé, dětská obrna, výskyt minimální , spíš žádný a černý kašel). Říká se, že očkování má účinek v tvorbě protilátek 10-15 let. Já se dočetla v příbalovém letáku 7 let. I kdyby těch 10 let!!!
Tudíž dnešní mládež po 20. roce má minimum protilátek, spíše žádné. Co generace 30letých, 40letých, 50letých? Co senioři? Myslíte, že se tyto věkové kategorie podílejí na kolektivní imunitě nemocí, proti kterým očkujeme naše děti???
Když to přeženu a hodně nafouknu, možná 30% lidí v naší populaci má nějaké protilátky proti těmto nemocem. Co ostatní? Jakto, že už neumřeli? Jsou snad přenašeči? Máme se jich bát? Nějak nemůžu pochopit smysl tolik vynucované kolektivní imunity. Onemocnět může neočkovaný i očkovaný. Význam protilátek, uměle vytvořených vakcinací, je možná jiný, než si myslíme. Možná vůbec nezáleží na množství protilátek, ale na stavu našeho imunitního systému za našich podmínek v 21. století.
Věděli jste?
Věděli jste, že protilátky se většinou tvoří až po prodělané infekci? Že nejprve záleží na buněčné imunitě, která je právě potlačována vakcinací ve prospěch humorální imunity (což je 2. část imunitního systému, která je vakcinací stimulovaná)? Tady dochází imunizací k nerovnováze těchto 2 složek imunitního systému. Snad právě proto je tolik oslabená imunita a časté infekty.
Teď se hodí citovat MUDr. Elekovou:
„Skutečný mechanismus, kterým vakcíny zajišťují „ imunitu“ vůči nemoci, je potlačení schopnosti očkovaného akutně reagovat na infekci a vyprodukovat klasické příznaky nemoci. Očkování nemá absolutně žádný vliv na výskyt původců nemoci v ekosystému, protože jim umožňuje přežívat v nebránících se hostitelích“.
Proč se bojíme nemocí virového původu, které můžou zmutovat? Většina populace, a mezi nimi mnozí zdravotníci včetně lékařů, neakceptují očkování proti chřipce. Ví proč. Proč se bojíme běžných dětských nemocí virového původu??? Proč proti nim ze strachu očkujeme své děti?
Jaký je rozdíl mezi nemocemi, které očkujeme povinně a nepovinně? Je tam vůbec nějaký?
Každá nemoc může mít u člověka lehký, ale i těžký průběh. Je to dáno zdatností imunitního systému, nikoliv očkováním. Tu nemoc může dostat neočkovaný i očkovaný jedinec. Nemůžu stále najít smysl očkování. Snad jen pro mou vytvořenou iluzi a jistotu. Existuje v životě nějaká jistota? Já tvrdím, že ne. Nemáte jistotu v ničem, ve vztazích, ve zdraví, v existenci, … Takže já nevsázím na „jistotu“, nýbrž na mechanismy, které se podílejí na momentálním stavu harmonického bytí, jistoty života.
Z dat státního zdravotního ústavu
Úvah bylo dost a teď trocha faktů, které možná posílí úvahu.
Z dat státního zdravotního ústavu jsem si vytáhla pár dat pro rok 2013:
- Spála (onemocnění bakteriálního původu, streptokoky) – 2 076 případů, 0 úmrtí.
- Černý kašel – 360 + 32 případů dle typu, 0 úmrtí.
- Tetanus – 0 případů, 0 úmrtí.
- Spalničky – 12 případů, 0 úmrtí.
- Zarděnky – 0 případů, 0 úmrtí.
- Plané neštovice – 22 100 případů, 0 úmrtí.
Úmrtí na:
- střevní infekční nemoci – 356 případů
- virové infekce centrální nervové soustavy – 14 případů
- nespecifické sepse bakteriálního původu – 923 případů.
Imunologické testy
Pokud se přesto rozhodnete očkovat své dítě, nechte mu udělat imunologické testy, které vyvrátí imunodefekt, třeba i dočasný. V tomto případě se téměř vždy očkování negativně projeví na zdravotním stavu. V opačném případě vnímám vakcinaci jako ruskou ruletu v hazardu se zdravím, neboť mi očkování nepřinese jistotu pevného zdraví, spíše určité riziko nějakého poškození.
Posuďte sami a vyhodnoťte přínosy očkování.